V sobotu dne 23. března se konal již 36. výlet TK. Skupinka čítající 12 výletníků tentokrát nabrala směr Most. Nenechte se ale zmást. Cílem nebyla zpopularizovaná hospoda Severka, kam míří davy fanoušků nedávno vysílaného TV seriálu, ale pro milovníky přírody neméně známé čedičové vrcholky jako Špičák nebo Bořeň.
Po příjezdu do Mostu kolem deváté hodiny bylo potřeba nabrat síly po dlouhé cestě vlakem. Kofeinový (pro někoho spíše sacharidový) deficit byl brzy zažehnán díky cukrárně na nádraží. Příjemným bonusem byly, pro nás pražské studenty, velmi příznivé ceny. A ty zákusky, ty byly! Shodli jsme se, že jinak než známkou 10 výlet hodnotit nemůžeme, počasí totiž rovněž přálo – někteří šli do letního outfitu již od startu.
Když se řekne Most, většině se vybaví buď zmiňovaný seriál od autorů Prušinovský – Kolečko, nebo místní přesunutý kostel, který musel přenechat prostor intenzivní těžbě uhlí. A právě tento monument byl prvním plánovaným cílem výletníků. Při pohledu na tak obrovskou stavbu si člověk říká, jak je to jen možné, takový kolos přesunout po kolejích na vzdálenost asi 800 m. Informační centrum hned vedle bylo bohužel zavřené, takže jsme okamžitě nabrali směr Špičák. Ten nabízí výhledy na okolí Mostu (např. poutní místo Hněvín) i rozsáhlé uhelné pánve. Člověk si pak dokáže lépe představit, kde se původní Most i s kostelem nacházel. Je to neskutečné, jak člověk něco takového dokázal realizovat. Počasí s teplotami atakujícími i 20 °C všechny nabíjelo energií, jak to po dlouhé zimě bývá. Jen výhledy nebyly úplně ideální. Bezvětří v kombinaci s oparem nám nedovolilo lépe rozpoznat vzdálenější obzory.
Hlavním cílem výletu ale byla, jak se cyklistickou mluvou říká, vrchařská prémie mimořádné kategorie – vrch Bořeň. A protože jsme byli vázaní na vlakové spojení z Bíliny a čas nás trochu tlačil, bylo opravdu potřeba šlápnout do pedálů, tedy spíše do bot. Při vzdálenějším pohledu na tuto nepřehlédnutelnou dominantu jsme si všichni pokládali otázky, kudy že se na samotný vrchol dostaneme. Bořeň totiž vypadá jako ráj pro horolezce, ne jako pro běžné turisty, kteří navíc postrádají základní vybavení pro zdolávání kolmých stěn. Zelená turistická značka nás přeci jen zavedla až na úplných vrchol, ze kterého se nabídly pěkně výhledy na rozsáhlou část mostecké pánve i České středohoří. Vrcholová fotografie povinností a už si to opět štrádujeme směr Bílina, kam nakonec dorážíme s časovou rezervou, kterou využíváme k obstarání chlazených nápojů na dlouhou cestu zpět do Prahy. Cestou z vrcholu jsme prostě jen dostali žízeň…
Závěrem bych rád poděkoval organizátorovi Matyášovi za uspořádání výletu do zajímavé oblasti, kterou jsem při té příležitosti navštívil poprvé a rozhodně ne naposledy. Most a jeho okolí má rozhodně co nabídnout pro pěší turistiku…
Jakub Marek