V sobotu 19. 9. 2020 se uskutečnil 52. výlet Turistického klubu PřF UK. Vzhledem k nepříznivé situaci ohledně čínského viru, která vedla k epidemii omluv, se nás nakonec setkalo na kořenovské autobusové zastávce na hranici mezi Krkonošemi a Jizerskými horami čtvero odvážných. Ota – organizátor, Pavlína – spoluorganizátorka, Šimon – předseda klubu a já – občasný a náhodný externí účastník.
Vyrazili jsme od Tesařovské kaple, pro tuto oblast atypické hrázděné osmiboké stavby, po neznačených cestách kolem objektu lehkého opevnění vz. 37 na vrch Hvězda (959 m n. m.). Naše skupina budila důvěru; jedna starší paní strašila své vnouče, že si jej odneseme s sebou, když bude zlobit. Dítě se leklo, chtělo před námi utéct, ale spadlo a rozbrečelo se. Nechali jsme jej tak, protože jsme sotva vyrazili a nikdo z nás neměl hlad. Počasí nám přálo, z rozhledny Štěpánka na vrcholu Hvězdy bylo lze přehlédnout Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Lužické hory, Ralskou pahorkatinu, České středohoří, předseda viděl dokonce i Děčínský Sněžník a hory Železné.
Z Hvězdy jsme se vydali přes malebnou obec Příchovice k muzeu a rozhledně Maják Járy Cimrmana, kterou vybudoval profesor Rajniš, experimentátor v oblasti kompostovatelných staveb. Muzeum naší návštěvu ustálo, takže jsme mohli vesele pokračovat kolem kaple sv. Gotharda, do údolí řeky Kamenice k památníku Svárovské stávky, první významné dělnické vzpoury na našem území.
Naše kroky dále vedly k vyhlídce Terezínka a k hoře Muchov, která je sídlem mýtického ochránce Jizerských hor Muhua. Výhodou jistě bylo, že náš průvodce je váženým učitelem na tanvaldském gymnáziu, o čemž svědčí, že všichni jeho žáci, jichž jsme po cestě potkali nepočítaně (dva), nás uctivě zdravili. V kraji se vyzná a podělil se s námi o mnoho zajímavostí, které by nám jinak jistě unikly. Po hřebeni jsme došli k Černé studnici, kde někteří ještě naposledy využili možnosti se rozhlédnout do širé krajiny nádherných Severních Čech, zatímco jiní dali přednost skotačení na trampolíně. Vstříc zapadajícímu Slunci jsme sešli do města Jablonce nad Nisou, kde naše společná cesta skončila.
21 kilometrů jsme ušli během deseti hodin. Tak se nám v oblasti líbilo. Cestu jsme si krátili zábavnými kvízovými otázkami, které připomněly mj. nesčetné jizerskohorské rozhledny, Cimrmanovo dílo či místní slavné rodáky Špotákovou, Koukalovou a Henleina. Zkrátka a dobře: Výlet se vydařil a Turistický klub jistě nezavítal do Jizerských hor a okolí naposledy.
Václav Dvořáček