(vzdálenost: 20 km – jenom, bylo až moc krásně a všude na co koukat a co trhat ? )
První výlet Turistického klubu v akademickém roce 2016/17 byl zahájen krátce před sedmou hodinou ranní na pražském Masarykově nádraží v pochmurném, melancholickém, mlhavém podzimním ránu. Odtud jsme v sestavě osmi lidí vyrazili v 07:02 tzv. „rychlíkem“ ve velmi atypickém, úsporném, nedělním rychlíkovém řazení (souprava Regionova duo) po tzv. Buštěhradské dráze přes Kladno až do Lužné u Rakovníka. V Lužné u Rakovníka se naštěstí stihlo včas realizovat přestup na přípojný motorový spěšný vlak, který nás po osmi minutách zavezl do železniční zastávky Mutějovice – zastávka.
V půl deváté ráno jsme tak vyrazili vstříc krajině s rozsáhlými náhorními rovinami oddělenými hlubokými údolími a zářezy doplněné o rozsáhlé chmelnice, ovocné sady a megalitické kulturní stavební prvky. Od železniční zastávky jsme nejprve vyrazili po místních komunikacích do obce Mutějovice, kde nás zaujal kostel sv. Václava a hlavně tzv. Poddžbánský pivovar na návsi (bohužel zavřený). Velkým lákadlem však byly ořešáky s bohatou úrodou, a ještě výraznějším sladké jabloně a hrušně lemující místní silnici kousek za Mutějovicemi. Posléze jsme spatřili první megalitický útvar – Čertův kámen (okr. Rakovník) u kterého jsme „obdivovali“ informační tabuli se „zdařilými“ uměleckými výtvory nadpřirozených bytostí od místních žáků.
Ačkoliv počasí zpočátku mělo v Mutějovicích charakter spíše typické podzimní radiační inverze s mlhou, s blížícím se dopoledním časem docházelo k celkovému protrhání oblačnosti až na polojasno až skoro jasno, které nás společně s teplotami nad +15 °C doprovázelo po většinu dne. Od Čertova kamene (okr. Rakovník) jsme směřovali po zelené značce ke zřícenině hradu Džbán. Cestou od nadmořské výšky zhruba 450 m n.m. jsme se již dostali nad inverzi do teplejšího a suššího vzduchu, a tak většina z nás byla nucena odložit vrstvu oblečení. Toto pozitivum nám umožnilo jedinečný daleký pohled nad zamlžené nižší polohy Rakovnicka s velmi dobrou dohledností (např. Doupovské hory, Rakovnickou pahorkatinu (dříve Jesenická pahorkatina) a zčásti i Křivoklátsko). Následně jsme značenými místy i strmými lesními cestami zdolali zříceninu hradu Džbán, u které není datován ani rok založení. Bohužel vlivem těžby opuky ve 20. stol. se z hradu dochovalo velmi málo (zbytky zdiva, věže, hradního příkopu).
Po prohlídce jsme se vydali na velmi strmý sestup po žluté turistické značce kolem železniční stanice Mutějovice (trať 126 Rakovník – Louny – Most) k tzv. Kounovským kamenným řadám. Po zhruba třech kilometrech od zříceniny hradu Džbán jsme spatřili uprostřed velmi vzrostlého lesa jejich první náznaky. Počty kamenů se pohybují v množství až 2000 křemencových fragmentů ve čtrnácti neúplných rovnoběžných řadách. Bohužel ani v současnosti není zcela objasněn původ, stáří ani účel. Některé teorie tvrdí, že by se mohlo jednat o astronomickou observatoř nebo spekulují o prvku ohraničujícím pozemky polností …
Po prohlídce řad jsme pokračovali poměrně bahnitým terénem (vlivem silnějších dešťů z první dekády října) až k poutní kapli sv. Vojtěcha ležící 1,5 km severně od obce Kounov. Tato kaple byla podle pověsti vystavena na konci 10. století místními osadníky jako poděkování biskupu Vojtěchovi za přivolání deště pro výrazným suchem sevřenou zemi. Nám však přilehlé okolí kaple posloužilo jako vhodný svačinový odpočinkový bod.
Po kratší pauze následovala cesta na zdejší poměry celkem zachovalou zříceninu hradu Pravda. Cestou těsně nad obcí Pnětluky se nám opět otevřel částečný obzor do krajiny s výhledem na část Českého středohoří (Oblík, Raná, Srdov, Brník, Milá, Milešovka, Hradišťany), Dolnooharskou tabuli a samozřejmě vrch Pravda, avšak nejkrásnější vyhlídka je stále ještě před námi na trase. Cestou na zříceninu jsme zároveň překročili krajskou hranici Středočeského a Ústeckého kraje, avšak mnozí z nás byli opět uchváceni hrušněmi u silnice, které s určitou nadsázkou po naší návštěvě vypadaly jako po řádění silného tornáda.
Po zdolání hradu Pravda jsme si udělali společnou fotku na visutém mostě, při jejímž pořizování většina z nás trnula hrůzou při pohledu na balancujícího fotografa stojícího na ztrouchnivělém starém pařezu nad hlubokým hradním příkopem. Naštěstí vše dobře dopadlo, a tak jsme se mohli plně věnovat prohlídce obvodového zdiva, hradní věže a několika dalších obranných prvků hradu.
Po prohlídce následoval přesun směr Čertův kámen (okr. Louny). V průběhu cesty se opět naskytla pěkná daleká vyhlídka nad lesní mýtinou na výše uvedená pohoří a Dolnooharskou tabuli + navíc ještě hřeben Krušných hor, Podkrušnohoří (Bořeň, Želenický vrch, Zlatník), město Most a bohužel i stinnou stránku této oblasti – tepelnou elektrárnu Počerady mezi Louny a Mostem. Po sestupu k Čertově kameni (okr. Louny) se nám před očima objevil poměrně výrazný pískovcový skalní útvar, jež jevil známky voštin (rozpukaných dutin a prohlubní). Bohužel četná antropogenní erozní činnost např. „umělecké“ rytiny či mechanické obrušování zvědavými návštěvníky chůzí po povrchu mu očividně vůbec nesvědčí. Na druhou stranu, tento „vandalismus“ dodává kamenu jeho jedinečnost (pozn. red.).
Trasu výletu jsme vzhledem k uvažované zastávce v okresním městě Rakovník museli zkrátit o 8 km (tj. bez návštěvy hradiště Výrov). Vypravili jsme se proto zkratkou přes Pnětluky, kde jsme si prohlédli pozdně barokní kostel sv. Matouše. Následně vedla trasa přes chmelnice po neznačené, zčásti nezpevněné polní cestě až na úpatí Markvarecké roviny. Odtud se pokračovalo zpočátku po lesní cestě slabě do kopce, později hlubokými zářezy prudčeji do svahu, a nakonec po velmi příkré mýtině se sklonem podobným jako mají „černé lyžařské sjezdovky“. Vzhledem ke krátkodobému převýšení 150 výškových metrů/ 200 délkových metrů, byl tento krpál pro většinu z nás největším testem fyzické zdatnosti …
Po zdolání Markvarecké roviny jsme směřovali na severní stranu svahu, kde měla být tzv. „vyhlídka na České středohoří“, velkým zklamáním pro většinu z nás byla skutečnost v podobě výrazně zarostlé vyhlídky vlivem okolních vzrostlých jehličnanů a listnáčů zabraňujících jakémukoliv výhledu. Tento fakt nám naštěstí vynahradila podle mne nejkvalitnější vyhlídka celé trasy výletu, která byla situována na okraji lesa 1,5 km západně od cílové obce Konětopy. Po rozhlédnutí jsme se přesunuli na železniční zastávku Konětopy, odkud jsme v 15:59 odjeli osobním vlakem přes značně obloukovitou a členitou lokální trať do Rakovníka (35 km), kam jsme přijeli za necelou hodinku cesty (v 16:50). Společně jsme se vydali od nádraží do centra města na Husovo náměstí, odkud jsme se přesunuli k již zavřenému muzeu TGM a Vysoké bráně, která je součástí městských hradeb. Vzhledem k nedělnímu večeru byla velká část rakovnické infrastruktury již zavřena, a tak nakonec zbyl tzv. Divadelní bar jako jediná rozumná restaurace s nápoji a Bakalářem na posilněnou, kterou jsme si po dvaceti kilometrové trase výletu plně zasloužili… Po 18. hodině jsme se rozešli a rozjeli se do Prahy autobusem i vlakem…
Šimon Kolář