38. pěší výlet se konal jako součást Rektorského sportovního dne. Výletu se tedy mohli zúčastnit všichni studenti, pedagogové a zaměstnanci celé Univerzity Karlovy. Čekali jsme hojnou účast. U vlaku v Braníku se nás před devátou ranní sešlo šest (tři zástupci Přírodovědecké fakulty, dva reprezentanti FF UK a jeden hrdina z Matfyzu). Alespoň organizátorům odpadá stres, jestli se do Posázavského pacifiku všichni vejdeme.

Náš výlet probíhal podle plánu. Ze stanice Praha-Braník jsme odjeli v 9:11 vlakem do Jílového u Prahy. Ve vlaku se potkáváme s početnější vodáckou výpravou, která se pod organizačním praporkem 1. Lékařské fakulty rozhodla pokořit řeku Sázavu na lodích.

Z Jílového jsme vyrazili po žluté ke zřícenině Včelní Hrádek, který jsme úspěšně minuli, neboť se před námi skryl v hustých lesích, které jsme zabráni do hovoru a sledujíce žlutou značku obešli. Následoval výstup na vrchol Pepř (448 m n. m.) a rozhlednu s dalekými výhledy do okolí. Pod rozhlednou nás čekal první kvíz a dozvídáme se, proč se Jílové jmenuje Jílové a jak vysoké jsou mosty v okolí, včetně mostu Nuselského.

Dále nás čekaly úchvatné pohledy z přírodních vyhlídek do údolí Sázavy – Třeštibok a Hadí skála. Poté jsme vystoupali na vrchol Ďábel (398 m n. m.), kde se nachází geometrický střed

Čech. Čeká nás další kvíz a my zjišťujeme, že středů Čech je několik a že existuje rostlina jménem Kandík psí zub, který u nás roste pouze na nedalekém vrchu Medníku.

Záhořanským údolím jsme prošli řadou chatových osad a přiblížili se k řece Vltavě. Zde jsme se proti původnímu plánu zašli občerstvit do Davle a pak jsme po červené opět nabrali výškové metry, abychom postupně navštívili několik dalších krásných vyhlídek – Zlatou a Hladovou, kde nás čekal poslední Otomarův kvíz, díky kterému nyní víme, že nejkrásnější vyhlídka na řeku Vltavu se jmenuje Solenická podkova.

Závěrečný timing organizátorů byl výborný. K vlakové zastávce Skochovice jsme přišli volným krokem minutu před příjezdem vlaku, takže žádné zdlouhavé čekání. Výlet jsme pak zakončili opět na nádraží v Braníku, odkud jsme se okolo sedmé hodiny rozjeli do svých domovů.

Měli jsme velké štěstí na počasí. Naši kolegové sportovci, kteří zůstali v Praze, hlásili vítr a déšť. Nás ani jedno výrazněji nepotrápilo, asi třikrát cestou spadlo pár osvěžujících kapek a sem tam z mraků vykouklo i sluníčko. Navzdory dramatické předpovědi počasí jsme měli podmínky k výletu přímo ideální. Celková délka výletu byla přibližně 24 kilometrů.

Zuzana Frantová