V sobotu 15.5.2021 jsme se po více než půlroční nekonečné pauze způsobené pandemií činského koronaviru vypravili na 54. výlet do oblasti Chebské pánve a Františkolázeňska. V celkovém počtu 4 odvážných turistů (Terka, Šárka Juraj a já) jsme se sešli na pražském hlavním nádraží v brzkých 06:30 hod. Bohužel většina obchodů na nádraží byla brzy ráno zavřených, a tak jsme byli nuceni spoléhat na své vlastní zásoby. V 06:43 jsme odjeli pohodlným spojem Ex 566 (Západní expres) z Prahy až do Chebu. Cesta vlakem proběhla poměrně rychle, a to díky vlastním bohatým zásobám jídla a pití, plus cestě v samostatném kupé. Atraktivitě přidalo i poměrně rozmanité okolí trati v malebných údolích řek Berounky a Mže. Navíc řeka Berounka vlivem předchozích srážek a výrazné nasycenosti povodí dosahovala až 2. SPA. V 09:26 hod. jsme vystoupili na Chebském nádraží, které je součástí 3. tranzitního železničního koridoru. Zároveň se k nám v Chebu připojila poslední účastnice výletu a zároveň má spolužačka z ročníku Lea. Poté jsme byli již v kompletní sestavě 5 turistů. V Chebu proběhlo kratší občerstvení, a po něm krátká cesta vlakem z Chebu do Nového Drahova, který je vstupní branou do NPR SOOS.

První zastávkou byla tedy NPR SOOS, která je proslulá svými mofetami (výrony suchého CO2 o teplotě nižší než 100 °C), ale i minerálními prameny (např. Císařský pramen), který má jedinečné chemické složení přispívající k prospěšnému fungování žaludečního trávení. V NPR SOOS lze nalézt také kriticky ohroženého motýla hnědáska chrastavcového, ale i řadu ohrožených květin vázaných na extrémní stanoviště rašeliniště. Po zaplacení vstupného ve výši 80/100 Kč jsme mohli vyjít vstříc této poměrně jedinečné rezervaci, která v rámci střední Evropy nemá příliš obdoby z hlediska přítomnosti dozvuků postvulkanické činnosti. Po prohlídce rezervace SOOS i přilehlého muzea následovalo občerstvení a první kolo kvízových otázek, které jsem si pečlivě připravil pro ostatní. Série otázek se dotýkala geologie, geografie, ale i historie a biosféry.

Druhou zastávkou výletu bylo lázeňské město Františkovy Lázně, které je součástí významného západočeského lázeňského trojúhelníku, poskytuje prostory pro léčbu nemocí srdečních, střevních, ženských, kloubních a páteře. Navíc výrazně těží se své polohy, díky minerálním pramenům a rašeliništím v okolí města. Ve Františkových Lázních proběhla nejprve degustace místních minerálních pramenů, a posléze zastávka na pravé italské zmrzlině v centru města, Bohužel obloha se začala pozvolna zatahovat, a posléze došlo i na prudší přeháňku, která nás chytila v momentě příchodu k pavilonu s Františkovým pramenem. Přestávka se využila k dalšímu kolu kvízových otázek, které se týkaly Františkových Lázní a Komorní Hůrky. Samotné Františkovy Lázně díky doznívající pandemii působily dosti opuštěným dojmem, i v samotném centru bylo jen minimum turistů a návštěvníků města. Po přeháňce proběhlo focení u sochy Františka, který je symbolem plodnosti žen.

Třetí zastávkou byla Komorní Hůrka, která představuje nejmladší sopku na území Česka (poslední její erupce je datována do období před 100 000 lety). Při samotném výstupu jsme se rozdělil na dvě skupinky, kdy jedna skupinka šla rychlejším výšlapem na vrchol, a druhá pozvolnějším výšlapem na vrchol. Z úbočí Komorní Hůrky se nám naskytl výhled na Krušné hory, Slavkovský les a Smrčiny, zároveň na JZ obzoru obloha opět se zlověstně zatahovala díky přibližující se konvektivní bouři. Po zdolání vrcholu se nám naskytl pohled do velmi zarostlého úzkého kráteru Komorní Hůrky. Z vrcholku naše kroky směřovaly kolem průzkumné štoly, kterou nechal ve 30. letech 19. století vystavět J. W. Goethe. Samotná štola má velký význam, a právě díky ní se potvrdila plutonistická teorie vzniku Země. Díky postupným zesilujícím srážkám jsme byli opět nuceni vyhledat přístřešek, který se nám podařilo dohledat až po 2,5 km u hlavní silnice. Zde proběhlo třetí a poslední kolo kvízu + svačinová přestávka.

Z přístřešku naše kroky směřovaly na Chebskou stráž, ještě před tím se nám otevřel v plné kráse pohled na vodní nádrž Skalka na řece Ohři a tisícimetrové pohoří Schneeberg v Bavorsku, kde najdeme samotný pramen řeky Ohře. Následovala společná fotka u Chebské stráže s krásnou vyhlídkou do údolí řeky Ohře, a posléze rychlejším tempem do Chebu po místních parkových cestách, které doplňovala řada herních a mostních prvků, včetně impozantní visuté lanové lávky, která potěšila většinu účastníků výletu 🙂 Pak následovala prohlídka historického centra města Cheb, které je velmi nádherné a vřele doporučuji k návštěvě. Jen samotné středověké úzké uličky patří mezi skvostná architektonická díla města Cheb. Navíc prochází v těsné blízkosti historického jádra zvaného Špalíček, které tvoří soustavu středověkých kupeckých domů. Po prohlídce města následovala cesta na vlakové nádraží lemována časovou osou historického vývoje města Cheb (od roku 1083 až do současnosti). Před cestou jsme si doplnili energii v podobě občerstvení z kebabárny, které si řada z nás odnesla do vlaku.

Na nádraží v Chebu proběhlo zakončení výletu a rozloučení s Leou, která směřovala do Aše. Zpáteční cesta vlakem byla ve znamení vůně kebabu a následné rychlé únavy s přeplněnými žaludky. Cesta do Prahy 216 km vzdálené uběhla opravdu rychle, ve 21:30 jsme dorazil na pražské hlavní nádraží, kde byl výlet oficiálně zakončen.

Nakonec jsme našlapali 18,5 kilometrů s převýšením asi 200 výškových metrů, ale nejde o převýšení a dlouhé trasy, ale o parádní zážitky s prima partou turistek a turistů. Tento výlet bych hodnotil jako nejlepší, který jsem s turisťákem absolvoval. Krásná příroda, nádherné výhledy do říčních údolí, ale hlavně možnost po více než půlroční nekonečné pauze s někým konečně společně vyrazit do přírody.

Šimon Kolář (předseda Turistického klubu)