35. výlet Turistického klubu byl zahájen již v půl deváté ráno v sobotu 2.3. na pražském Hlavním nádraží před pokladnami. I přes pochmurné mlhavé ráno (spíše připomínající podzim než jaro) se výletu zúčastnilo 10 turistů! Z počtu účastníků valnou část – 6 turistů tvořili studenti geografických oborů, dále jedna studentka ze Slovenska studující obor neurobiologie, jeden obvodní lékař a dva turisté již v produktivním věku.
Po rychlém seznamovacím kolečku a zakoupení jízdenek jsme se vydali na osobní vlak Os 8822 (linky S7) směr Černošice s odjezdem v 08:50 hod. Cesta byla velmi rychlá, a tak už v 09:11 jsme vystupovali z osobního vlaku v Černošicích.
Z černošického nádraží jsme se vydali k Berounce, kde proběhl Kubův prolog k výletu, a po něm seznamovací kolečko. Ze středočeských Černošic jsme pokračovali po mostě přes Berounku opět do Prahy, abychom v Kazíně opět vkročili z Prahy do Středočeského kraje. Cesta vedla zpočátku rozsáhlou říční nivou řeky Berounky a chatovými osadami. Od Kazína však začínala být členitější a pod Kazínskou skálou vedla cesta jen těsně nad řekou Berounkou. Za Kazínskou skálou byl následně Kubou zahájen kvíz, který se většinou otázek týkal Černošic. Například: Podle čeho se jmenují Mokropsy? Správná odpověď byla podle rybářů na březích Berounky. Mnoho z nás tak bylo touto odpovědí překvapeno. Další otázky měli spíše tipovací charakter (např. Kolik km je to od Kazína po ústí Berounky do Vltavy). Po skončení kvízu měla naše cesta spíše charakter prudkého stoupání podél zaniklého hradiště Humensko až na Hladkou skálu. Odtud se nám otevřel pěkný výhled do údolí Berounky a na Černošice. Bohužel vlivem mlhavého počasí nebylo možné spatřit ani CHKO Český kras, ani Prahu. Následovala cesta kolem chatové osady u Jíloviště až do obce Černolice. Nad Černolicemi se vypínají po obci pojmenované skály tvořené ordovickými křemeny s možným výskytem trilobitů. Zde proběhlo druhé kolo kvízu a po něm naše cesta vedla přes Červenou hlínu na vyhlídku Hvíždinec. Odtud byl pohled pouze na okolní lesy a částečně se rýsovala i říční niva Berounky. Z Hvíždince naše cesta směřovala do poutního areálu Skalka nad Mníškem pod Brdy. Překvapilo mě, že celý prostor areálu byl masivně rozrytý od divokých prasat, o jejichž výskytu svědčí i četná oznámení o nadcházejícím odstřelu. V blízkosti kláštera Skalka proběhlo třetí kolo kvízu. Ze Skalky naše cesta vedla lesem až do osady Na Rovinách u Kytína, kde se nachází vyhlášená trampská hospůdka U Dernerů – „Čunčí huba“. Mezitím proběhla i mini koulovačka z posledních zbytků sněhu. Trampská hospůdka měla naštěstí otevřeno, a tak jsme se hned posilnili dobrým obědem např. dršťkovou polévkou a vepřovými medailonky či kančím gulášem. Po obědové přestávce jsme pokračovali přes Červený kříž až k malebnému antropogennímu jezírku uprostřed lesů (které vzniklo vlivem zatopení lomu). Překvapením, pro mě byl výskyt ledu na hladině jezírka, který vydržel minimálně 3 týdny od posledních větších mrazů. Od Jezírka jsme pouze sestupovali až do Řevnic. V Řevnicích nám mezitím ujel zpožděný osobní vlak na Prahu prakticky přímo před nosem. Během půl hodinového čekání Otomar s Kubou využili čas zajímavým způsobem, a to zakoupením mnoha stíracích losů v pokladně ČD. Výsledek a vynaložené finance raději ponechám bez komentáře ? Z Řevnic jsme do Prahy vyrazili osobním vlakem Os 8865 (S7), který nás před tři čtvrtě na osm večer dopravil až na pražské Hlavní nádraží, kde byl 35. výlet zakončen.
Výlet se mi velmi líbil a těším se na další společné kilometry s Turistickým klubem. Také děkuji organizátorovi Kubovi za perfektní organizaci a ostatním za účast!
Šimon Kolář