Říjnový a zároveň sváteční výlet do Píseckých hor započal na pražském hlavním nádraží v půl osmé, my, jakožto organizátoři výletu, jsme se nicméně připojili ke skupině turistů až na nádraží Písek město asi o půl jedenácté. V Praze dle domluvy zájemce vyzvedl předseda turistického klubu Šimon, takže cesta i následné setkání nás všech proběhlo hladce.

Na nádraží jsme se v krátkosti seznámili, a pak rovnou vyrazili kolem Raabovy a Háchovy vily do Píseckých hor. Jelikož se výlet konal 28. října, rozhodli jsme se první zastávku spojit s památníkem Aloise Rašína, který byl prvním československým ministrem financí a jedním z mužů tohoto významného dne roku 1918. Zde proběhlo první kolo tradičního kvízu a za správné odpovědi dostali výletníci domácí linecké cukroví. I přestože jsme byli skupinou složenou převážně z přírodovědců, vyjmenovat ostatní čtyři muže 28. října nebyl pro většinu vůbec žádný problém. Poté jsme pokračovali k oboře s daňky a muflony a na Vyhlídku píseckých lesníků. Ani jsme se nenadáli a ocitli jsme se u rozhledny Jarník, zřejmě nejatraktivnějšího bodu celé trasy. Písecké lesy, které má člověk z rozhledny jako na dlani, byly opravdu krásně zbarveny a hrály odstíny od zelené, přes žlutou až k oranžové. Vše navíc ozařovalo objednané podzimní sluníčko, takže nám ani nevadilo, že vzdálené vrcholky Šumavy (Boubín, Libín) a dalších pohoří (Kleť v Blanském lese) byly špatně rozlišitelné kvůli silnému oparu. Proběhla zde také druhá část kvízu.

Po sestupu z Jarníku jsme pokračovali Cestou drahokamů, kolem Nového rybníka a Mláckou alejí opět vystoupali k zatopeným lomům pod Malým Mehelníkem. Krátce nato jsme došli až na nejvyšší vrchol Píseckých hor Velký Mehelník (633 m n. m.), kde jsme si dali větší pauzu spojenou opět se zkoušením vědomostí všech účastníků trasy. Turisté se mimo jiné dozvěděli, že Písecké hory mají své pojmenování od horování, nikoliv kvůli své výšce, která skutečně neodpovídá parametrům jiných horských celků v Česku. Z Velkého Mehelníku jsme poměrně svižně seběhli až k výletní restauraci Živec, kde jsme si dali nepříliš zajímavý oběd. Šimon ostatně trefně poznamenal, že se mu úroveň stravovacích služeb v Písku a okolí zdá poněkud neuspokojivá. My, kteří jsme se Šimonem už leccos zažili i právě v okolí tohoto královského města, mu těžko můžeme tento názor vyvracet, byť si jako rodilý Písečák nemyslím, že by to bylo s úrovní gastronomie v okolí až tak zlé.

Po obědě jsme se vydali podél lokality U Tří rybníků do centra Písku. Zde jsme si zběžně prošli centrum a podívali se na nejvýznamnější památky tohoto krásného města, včetně nejstaršího dochovaného kamenného mostu v Česku, píseckého hradu nebo každoročně obnovovaných soch z písku. Pomalu zapadající sluníčko už nicméně velelo k pomalému přesunu přes Velké a Malé náměstí, historický Drlíčov a méně romantickou Lipovou alej k autobusovému nádraží. Zde jsme se s účastníky výletu rozloučili a popřáli jim šťastnou cestu do Prahy.

Věřím, že se výlet vydařil a všem turistům se v Píseckých horách líbilo. Minimálně počasí ve spojení s barvami hrajícími lesy muselo všechny zúčastněné pohladit na duši :-).

Otomar G. s manželkou Pavlínou