19.3.2023 v neděli se v brzkých ranních hodinách na Hlaváku potkalo  6 statečných turistu – Šimon, Lucka, Jitka, Roman, Julie a Mária. Společně nastoupily na vlak- směr Klatovy, Hamry – Hojsova Stráž, českoněmecké šumavské pohraničí (pozn. red: Železná Ruda Alžbětín / Bayerisch Eisenstein). Ve vlaku se střídal smích se spánkem, a to v závislosti na úsecích trasy. Jízda s cílovou stanici v Hamrech trvala asi 3 hodiny a za tu dobu se toho stihlo zažít opravdu nemálo: od nahrávek počasí na mezinárodní úrovni (česky, slovensky a německy- zdroj: Šimonův telefon), lingvistických hříček se slovy ,, Kleiner und Grosser Osser (náš hlavni turisticky cíl) a mnoho dalšího. Cesta na Šumavu byla poněkud náročná, nakolik se některým z nás povedlo i na chvilinku usnout. Šimon vymyslel doopravdy originální budík:  Na svém telefonu pustil nahrávku z vlakového nádraží Eissensteinu, takže v našem kupé v jedné chvíli zaznělo reprodukované:,, Sehr geehrte Reisende, herzlich willkommen in Eissenstein, die Endhaltestelle unserer Reise ist. Wir bitten alle Reisende auszusteigen. / Vážení cestující, vítejte v Eissensteinu, která je koneční stanici našeho spoje. Prosíme, vystupte.‘‘  Budík si kladl za cil vzbudit a následně zmást spící turisty, že jsme, jakože už někde ,,daleko,, v Německu, přesto, že jsme v té době byly někde u Klatov. Ale všichni jsme spokojeně spali dál a/nebo mely sladkou pohodu (Pohodatoř :-)).

Naše cílová stanice byla Hamry – Hojsova Stráž.  Tam jsme vystoupily, nechyběla samozřejmě rychlá skupinová selfie s vlakem, tradice je prostě tradice.:) Pak následovalo (pseudo)seznamovací  kolečko. ‚Pseudo‘ proto, že jsme se všichni shodli na tom, že se už všichni známe z dřívějška a proto vlastně seznamovací kolečko není zapotřebí.   V Hamrech jsme rovněž zahájily geografický Šimonův kvíz (pozn. red: zaměřený na historii a reálie zdejšího kraje). Vydaly jsme se na cestu směrem na Grosser Osser.  Po asi 2km jsme narazily na potůček a někteří z nás se na chvíli zasnily, jaké by bylo příjemně se tam na chvíli jít vykoupat. Nebylo se čemu divit, počasí nám vskutku přálo, svítilo sluníčko, bylo příjemně teplo. Jeden by si myslel, že už je třeba květen nebo alespoň duben.  Ve vyšších nadmořských výškách (cca 1000 m n. m) jsme se však pocitově vrátily zpátky do března, poněvadž se citelně ochladilo, foukal vítr a dokonce se objevila souvislá vrstva sněhu všude kolem nás. Výstup na Grosser Osser nebyl triviální, člověk si kromě vytoužené představy příjemně vytopené teplé místnosti hospody (eine Kneipe) s jídlem, která nás čekala na konci výšlapu (už nejen jako představa), musel dávat bacha i na terén pod nohama. Terén byl vskutku pestrý a kromě sněhu se dalo omylem stoupit i na kameny, které byly někdy kluzké, někdy suché, záviselo na tom, jak měl člověk štěstí.:) Taky se dalo šlápnout do louže, a propadnout se do vody. Na to, že jsou louže vcelku hluboké se přišlo vlastní empirickou zkušeností, odsud taky legendární Lucčin výrok:  ,, Kdyby to někoho zajímalo, je to fakt hluboký!´´ Takže o dobrodružství  a srandu bylo postaráno a výšlap  na Grosser Osser se zdárně vydařil. Dobře padla i pauza na svačinu se Šimonovým kvizem.

Na Grosser Osser jsme si udělaly skupinovou fotku a nemalou chvíli se pokochaly výhledem na českou a německou stranu Šumavy. Pak nastala transformace představy vytouženého oběda v hospodě do reality.  Jinými slovy, vlítly jsme nato.:) Daly jsme si místní speciality jako vynikající kariklobásu (sehr leckere Currywurst) , zelnačku ( Sauerkrautsuppe) a hlavně Spezi. Milí čtenáři, pokud nemáte ani šajnu, co si pod takovým tajemné znějícím slovem ,, Spezi,, představit, jste na tom úplně stejně jako já před výletem na Grosser Osser.:)A i přestože, že vynálezcem Spezi pravděpodobně nebyl Jára Cimrman, co přesně Spezi znamená, tady v reportu neprozradím.  Řeknu jenom, že se jedná o velice chutný nápoj, který vám dodá fakt spoustu energie. A pokud někoho zajímá složení Spezi, musí si pro bližší informace dojít osobně, a to s námi na další výlet turisťáku.:)

Po návštěvě hospody (die Kneipe) jsme zamířily na Kleiner Osser.  Cestou jsme daly další kolo kvizu u jedné kapličky. V jednom úseku cesty jsme se dočetly, že v nedaleké H´ossara se koná Stammtisch. Fascinovaně jsme se rozplývaly nad tím, kolik geografických názvů se slovním základem ,,OSS,, se nachází na tak malém geografickém území- Kleiner OSSer, GrOSSer OSSer, H´OSSara.:) Výlet byl hodně obohacující, i co se týče lingvistického humoru. Na české straně Šumavy jsme zažily opravdivé sjezdové lyžování, akorát, že bez lyží.:) Jak si to představit? Moc ráda se o tu vzpomínku s vámi tady podělím: Představte si 6 veselých lidí, kteří systematicky sklouzávají, asi původně fakt lyžařsky svah a nemají lyže ani hůlky (Šimon byl ale výjimka z pravidla, hůlky měl, jenom lyže neJ ). Lyže však ani nebyly zapotřebí, bohatě postačily boty, odhodlání a dobrá nálada. Pak jsme zažily asi trojhodinový déšť, místy kapánku silnější, místy jenom slabší popršek.:)

Následovalo kratičké zastavení u nejvyššího šumavského 13 metrů vysokého vodopádu – Bílá Strž. Další osvěžení na sebe taky nenechalo dlouho čekat, a to v podobě nejhlubšího Černého a nejkyselejšího Čertova jezera na Šumavě, kde jsme si omočily ruce i nohy. O osvěžení vodního charakteru opravdu nebyla nouze, v jistém úseku trasy na nás dokonce čekala studánka, kde jsme si doplnily zásoby pití. Nedaleko studánky nám cestu na chvíli zhatil strom, který bylo potřeba buďto podlézt nebo přelézt. Každý se rozhodl podle svého gusta. Já se Šimonem jsme stromu na chvíli udělily čestný titul ´´Houpačka´´ a chvíli se na stromu pohoupaly jako na opravdové houpačce (to už je holt naše tradice, hledat na výletech houpačky :-)).

Závěr trasy představovala vlaková stanice, kde jsme měly asi 15 minut času a protože tam byla nádražní hospoda, rozhodly jsme se na zpáteční cestu do Prahy (cca 3 hodiny) patřičně zásobit jídlem. Pod pojmem, ,,jídlo,, si představte 5 obrovských pytlíků brambůrek. To víte, na těch brambůrkách bylo napsané veliké JA! (JO!), takže jim prostě nešlo odolat J. Ve vlaku jsme se pak oddávaly brambůrkovým hodům a samozřejmě, i tradičním záchvatům smíchu. Dokonce jsme si i zazpívaly- české, slovenské a anglické písničky. Kdo neznal texty, nebyl problém, vše jistil Romanův chytrý telefon. Do Prahy jsme se ve zdraví a naprosté pohodě vrátily kolem 21:45. Výlet byl prostě super a taky wunderbar a všem moc děkuji za milou společnost a těším se na další výlet.:-))

Obrázek 1 .  Kochání se z Grosser Osser Výšlap na Grosser. Osser jsme zdárně zmákly a nyní se kocháme výhledem. Lepší předkrm si před obědem v hospodě/Kneipe ani nelze představit.:)

(Foto: 26.3.2023)

Obrázek 2. Přestávka u jezera na pozdní svačinu a samozřejmě, i na další na společnou fotku.:) I tady jsme se všichni úspěšně vešli do záběru foťáku a tedy i do milé společné vzpomínky.

(Foto: 26.3.2023)

Mária Orendáčová