V sobotu 14. ledna jsme se s Turistickým klubem vydali na výlet na sever od Prahy. Jelikož v zimě jsou dny krátké a počasí vrtkavé, organizátor David zvolil bližší cíl, což však rozhodně výletu na zajímavosti neubralo. Cílem bylo projít údolím Vltavy od Řeže, přes Kralupy a Nelahozeves až do Nových Ouholic. Ráno se sešlo na nádraží sedm turistek a turistů a jeden pes. Osmý turista, kterým jsem byl já, přistoupil až cestou na Podbabě.

Cesta vlakem uběhla rychleji než obvykle a během chvilky jsme vystupovali v Řeži. Už pěkně „po svých“ jsme se vydali přes lávku na pravý břeh řeky, po kterém jsme pokračovali přibližně polovinu trasy. Za řekou následovalo tradiční seznamovací kolečko a po něm jsme zamířili podél plotu Ústavu jaderné fyziky do asi nejzajímavější a určitě nejdivočejší části výletu – Větrušické rokle. Cesta zde vede občas kolem skal a nad hladinou řeky, přes kterou se nabízejí zajímavé pohledy na protější břeh, třeba na rozsáhlý areál bývalých šroubáren v Libčicích.

U přívozu do Máslovic jsme sice vynechali obhlídku Výzkumného ústavu včelařského, ale posadili jsme se na lavičky s výhledem na hrad na protějším břehu a chytali lelky, tedy pozorovali ptáky na skále. Pak už si nás ale vzal do parády organizátor výletu a vybalil na nás první část kvízu, při které se chytal málokdo. Dalo by se říct, že při části věnované vesmíru drtivá většina účastníků vykazovala přímo astronomické chyby a kdo měl po této části na svém kontě kladné skóre, tak byl rád. David byl totiž tentokrát tak přísný, že uděloval i záporné body. A aby toho nebylo málo, tak kromě klasického přírodovědeckého kvízu byl přichystán pro pobavení ještě jeden bonusový kvíz zaměřený na historii Turistického klubu. Ačkoliv jsem spoustě z uvedených veselých příhod nebyl přítomen, jednalo se o velmi zábavné zpestření výletu.

Naše cesta pokračovala dále podél řeky, kde jsme měli možnost vidět v akci plavební komoru na zdymadle Dolany, a pak jsme dorazili do Chvaltěrub, kde nás čekal první kopeček dne k místnímu zámku a kde jsme se podle umístěných cedulek na domech poprvé od výstupu z vlaku dostali nad úroveň hladiny ničivých povodní z roku 2002. Další zastávka nás pak čekala u pilířů zrušeného železničního mostu na jižním okraji Kralup. Zde proběhla další část kvízu zaměřená na řeky, přehrady a tak podobně. A to už se nám povětšinou dařilo lépe. Přece jen taková Vltava nám je, byla a bude trochu bližší než světelný rok.

V Kralupech jsme díky lávce pro pěší vyměnili pravý břeh řeky za levý a navíc jsme hned u vedlejšího silničního mostu narazili na příjemnou kavárnu, kde i vařili, a tak jsme se zde usadili a poobědvali (poznámka redakce: Dovnitř mohl i pejsek.). Po obědě jsme usoudili, že času do západu slunce není přespříliš a místo návštěvy centra města jsme se vydali opět k řece a pokračovali podél bílých skal do Nelahozevsi, kde jsme si udělali zacházku k místnímu zámku a pak ještě minuli rodný dům Antonína Dvořáka.

Dále už nás trasa vedla nahoru na svah nad řekou, kdy jsme se dostali až do nadmořské výšky přes 200 metrů a opustili tak nížiny. Ale rozhodně to nebyla žádná divočina, protože už za chvíli naše trasa vedla asi kilometr podél oplocení ropných zásobníků. To už se ale začalo stmívat, takže vůbec nevadilo, že jsme zase po chvíli sešli dolů k řece do Nových Ouholic na vlakovou zastávku. Pokud někomu vadilo, že bylo třeba málo bláta, dočkal se na samotný závěr, protože přístupová cesta na zastávku byla nejrozbahněnější část celé trasy. Do vlaku jsme tudíž nastupovali zaneřádění jako správní turisté.

Cestou zpět už probíhaly klasické oficiality jako dokončení kvízu, vyhlášení vítězů a předání cen. Než jsme se nadáli, byli jsme opět zpátky v Praze na Masarykové nádraží, kde jsme celý výlet slavnostně zakončili.

(poznámka redakce: Ještě by stálo za zmínku k upamatování do spisů historických krkolomné dlouho trvající focení společného snímku na skalách u tunelu, nečekané setkání se spřežením krásných pejsků nebo kterak mi nejmenovaná atraktivní slečna chtěla schválně šlápnout na rozvázanou tkaničku. Ovšem chápu, že ne každý má chuť a čas vypracovávat dlouhé slohové elaboráty jako já.)

Poznámka: Protože trasa výletu probíhala podél toku řeky Vltavy, záměrně jsem v textu neuváděl celé názvy měst a obcí jako třeba Kralupy nad Vltavou. Není to akademický text, a proto není třeba řešit jeho délku. Navíc ani jiné Kralupy, než ty nad Vltavou neznám.

Martin V. (redakční poznámky David K.)