(vzdálenost 18,2 km / 11 výškových metrů)

Po brzkém ranním srazu na rampě před pokladnami Českých drah na pražském hlavním nádraží a sběru opozdilců jsme se odebrali k rychlíku, který nás odvezl přímo až do Třeboně. Teda, ne úplně, museli jsme zvládnout přestup do náhradního autobusu pro úsek výstavby nového traťového koridoru. V Olbramovicích přistoupila Jana, a tak jsme se stali zase o něco kompletnější. Ne však kompletní, protože Mária zůstala v Praze – vlak prostě odjel dřív (včas), než to mohla stihnout. Hlavní bylo, že dorazila hlavní organizátorka Lucie. Bez ní bychom zůstali bez lodí, a i kdyby ne, neměl bych kormidelnici, což by pravděpodobně mělo fatální následky. Prostě by to byl nějaký docela jiný výlet. Vice-organizátor Šimon naštěstí přišel na místo srazu brzy před sedmou a koordinoval nástup do vlaku.

Po výstupu v zastávce Třeboň-lázně, mám-li vyprávět chronologicky, jsme se odvážně pustili do průzkumu města. Je vidět, že se tu hodně investovalo do cestovního ruchu. Svědčí o tom četné kavárny, cukrárny, restaurace, bufety a rybí speciality, jako i precizně rekonstruované historické centrum. Po celé cestě ke Schwarzenberské hrobce rozhodně nechyběla místa, kde by se turisté mohli pokochat, občerstvit a rozptýlit. Ke všemu v den našeho výletu se na náměstí konala jakási lidová zábava s dechovkou a jarmark.

Překlenuli jsme Zlatou stoku obtékající jádro města, prošli Hradeckou bránou na Masarykovo náměstí, našli průchod ke kostelu svatého Jiljí, pokračovali Budějovickou bránou k zámeckému parku, a dále k samotnému zámku, kde jsme nenavštívili muzeum, poté ale navštívili břeh rybníku Svět a památník Jakuba Krčína z Jelčan stojící na jeho hrázi; po ní se dojde až k Schwarzenberské knížecí hrobce, majestátné solitéře v novogotickém slohu, která pro nás představovala důstojný cíl první části výletu.

Po přesunu Regionovou z Třeboně do Suchdola nad Lužnicí jsme se na nádraží shledali s Máriou, která za námi dorazila pozdějším vlakem z Prahy. Výlet provázely i nepříjemnosti – v místním Penny marketu nebyl vůbec žádný cider; museli jsme se spokojit s radlerem/birellem.

Plavba začala pod jezem Tušť z půjčovny kánoí, kde to zařídila organizátorka. V místě nástupního přístaviště jsme všichni úspěšně vytvořili dvojice a nasedli do lodí. Jízda byla zpočátku dosti svižná kvůli narovnanému toku řeky a záhy jsme museli překonat první stupeň na vodní cestě. Plavba značně zpomalila po vplutí do přírodní rezervace Na Ivance, která je charakteristická extenzivně meandrujícím tokem Lužnice. Chvíle strávené na vodě se nesly v duchu manévrování mezi překážkami a jinými vodáky, případně docházelo i k srážkám s nimi. Na zastávce ke koupání bylo potřeba překonat řeku, buď broděním anebo využitím nedaleké soukromé lanovky, a dostat se tak na úzký pruh pevniny dělící ji od bývalé pískovny. Po návratu k lodím a pokračování po proudu řeky bylo potřeba překonat smrtelně nebezpečný jez Pilař přenášením plavidel. Následoval viditelně regulovaný a úzký úsek přecházející opět do meandrující části, ovšem už zdaleka ne tak netknuté a divoké, ale naopak s několika chatami a kolem břehu posedávajícími rekreanty. Nejvýznačnějším momentem tohoto úseku bylo zřejmě sjíždění vodního stupně u pravostranného přítoku Lužnice – Koštěnického potoka, jež nabídlo příležitost k focení našich vtipných manévrů. Nakonec jsme šťastně dopluli do kempu Majdalena a hladce, i když asi s hodinovým zpožděním, odevzdali kánoe.

Zlatým hřebem celého programu se stalo koupání v bývalé pískovně Cep I. Předseda klubu a vice-organizátor výletu v jedné osobě jako jediný z nás přeplaval pískovnu tam i zpět v celé šíři. My ostatní jsme si užili koupání v nádherně čisté a studené vodě, písčitého dna a slunění se na příkrém břehu zpevněném kořeny borovic.

Kemp Majdalena s rychlým občerstvením českého typu přišel mnohým účastníkům výletu velmi vhod. Hranolky, řízky, utopenci doplnili energii po náročném pádlování. Janě dokonce zbyla porce jídla na cestu domů.

Závěrem, při zpáteční cestě směrem k Veselí nad Lužnicí se nás předseda klubu Šimon tázal na záludné otázky z historie a geografie navštíveného regionu. Soutěž se konala v příjemné atmosféře umocněné únavou po celém dni a sluncem blížícím se k západu. Za vítězství, ale i účast ve vědomostním kvízu nás hlavní organizátorka Lucie pod záštitou pana předsedy turistického klubu Šimona odměnila značným množstvím barevných čokoládových bonbónů.

Návrat domů byl, myslím, bez problémů, tak děkuji organizátorům a těším se na příště, tohle se moc povedlo!

Dalibor Tomášek

Fotodokumentace výletu na Rajčeti: Šimon Kolář

Na našich webových stránkách můžete nalézt informace o uplynulých akcích (včetně fotografií) a také o akcích plánovaných. Náš klub má také vlastní facebookovou skupinu. Pokud není uvedeno jinak, jsou všechny naše akce volně přístupné pro studenty a zaměstnance PřF UK.