(Vzdálenost 18,5 km / 170 m)

O mrazivé druhé prosincové sobotě se scházíme v pozdních ranních hodinách okolo půl deváté v genderově nevyváženém počtu čítající 6 turistů (resp. 5 turistů a 1 turistka, a z toho 3 zahraniční studenti) ve vestibulu stanice metra A: Bořislavka. Hlavní organizátor výletu Filip Hulec tak přebírá štafetu již pro 61. výlet Turistického klubu PřF UK směřující tentokrát do poměrně blízkého zázemí Prahy. Přesně v 08:45 hod vyjíždíme příměstským autobusovým spojem linky č. 312 z Bořislavky do středočeské obce Tuchoměřice (resp. Tuchoměřice, zámek). Cesta autobusem byla poměrně dlouhá s překvapivými četnými serpentinami a řadou zastávek, které mnohdy dělilo jen několik desítek metrů. V 09:15 hod vystupujeme z autobusu poblíž zámku v Tuchoměřicích. Počasí výletu příliš nepřálo (převážně zataženo nízkou oblačností, zpočátku i slabounce sněžilo, ale bylo poměrně mrazivo okolo -1 °C, a tak sněhová pokrývka z předešlých dnů na stinných místech poměrně vzdorovala, a to i navzdory jasnému počasí v předešlém dni).

Hned na autobusové zastávce po velice stručném seznamovacím kolečku započalo první kolo Filipova tipovacího kvízu, který dohromady čítal 7 otázek. První otázka se týkala délky trasy autobusového spoje linky č. 312 z Bořislavky do Tuchoměřic. Jelikož šlo výhradně o tipovací otázky, tak se úplně nepoštěstilo trefit správnou odpověď nikomu 😊

Po otázce následovala trasa výletu zpočátku po frekventované silnici, ale po 300 metrech jsme odbočili na polní cestu, která nás vedla přes zasněžené lány polí plných pádících zajíců a srnek až k sošce Panny Marie Immaculaty, kde proběhlo druhé kolo Filipova tipovacího kvízu zaměřeného na vzdálenost nedaleké vesnice (Velké Číčovice). Následovala cesta k barokní kapli Nalezení sv. Kříže v Malých Číčovicích, kde proběhla kratičká pauza na svačinu. Od kaple jsme sešli dolů do údolí Zákolanského potoka, který byl díky předešlému srážkově a sněhově bohatšímu období poměrně vodnatý oproti normálnímu stavu.

Kolem Zákolanského potoka jsme došli až k „trampskému“ hradu Okoř, který byl díky mimosezónnímu období pro návštěvníky uzavřen. Museli jsme se tak spokojit v podhradí jen s další tipovací otázkou Filipova kvízu, která se týkala výšky hradu Okoř od podhradí k vrcholu hradní věže.

Z podhradí hradu Okoř následovala trasa přes malebnou zasněženou chatovou osadu Colorado a kolem Dolského mlýna až k viaduktu u Nového mlýna, kde proběhlo další kolo Filipova kvízu zaměřené na výšku kamenného železničního viaduktu ležícího na železniční trati Hostivice – Podlešín.

Od viaduktu již naše cesta směřovala k významné slovanské historicko-kulturní památce z roku 865 (v románském stylu) – Rotunda Budeč. Cestou jsme se bavili s Mílou a Filipem o různých meteorologických záležitostech (od meteorologických radarů a jejich pásmech až po návrhové srážky). Po zdolání menšího převýšení následovala u rotundy Budeč další tipovací kvízová otázka, která žel nesouvisela s historií rotundy Budeč (stojící již 1100 let!), ale s převýšením od údolí Zákolanského potoka až k rotundě. Následovala pauza na svačinu, kterou jsem využil k nákupu turistické vizitky v nedalekém překvapivě otevřeném kiosku.

Od Budče nás cesta vedla do údolí Zákolanského a Týneckého potoka – obce Zákolany, kde se mimoúrovňově křižuje Kralupsko-Kladenská dráha a Hostivicko-Podlešínská železniční trať. Těsně před Zákolany se s námi dal do řeči pán, který venčil poměrně prokřehlého pejska v oblečku. Jelikož pejsek vůbec nespolupracoval, tak mu nabídl „kachní imperialistické masíčko“, což řadu z nás pobavilo 😊 V Zákolanech proběhlo další kolo Filipova kvízu, které se tentokrát týkalo výšky sochy komunistického prezidenta Antonína Zápotockého na návsi. Sochu zde prý má jen kvůli tomu, že jsou Zákolany jeho rodným městem.

Ze Zákolan nás cesta vedla podél Kladensko-Kralupské dráhy až do Otvovic, kde nás cestou na zasněžené cyklostezce předjel plnou rychlostí místní blázen na silničním kole. V Otvovicích následovala kratičká pauza na oběd v místní restauraci, jelikož jsem s ní příliš nepočítal a měl plný batoh zásob jídla a pití z domova, tak jsem počkal venku na ostatní. Ceny v restauraci (i přes malou vesnici) dokonce mnohonásobně dražší než v jídelních vozech Českých drah, což bylo hodně odrazující!

Po přestávce v restauraci nás již polní cesta vedla z Otvovic do Zeměch, kde nás čekalo defilé celého výletu v podobě monumentální sprašové rokle, která vznikla v důsledku eolické činnosti (pozn. red: činnost větru) v dobách ledových a meziledových. Byla to poměrně neskutečná podívaná, a to i přes rozbahněnou cestu skrze rokli po tajícím sněhu. Uvnitř rokle následovala závěrečná Filipova kvízová otázka, která se nepřekvapivě týkala hloubky sprašové rokle v Zeměchách (správná odpověď až 16 metrů!).

Po prohlídce a společné fotce ve sprašové rokli nás již čekala závěrečná 1,5 km dlouhá cesta ke stejnojmenné vlakové zastávce ležící na Lounsko-Kralupské dráze. Osobní vlak dorazil naštěstí relativně včas, a tak nám nic nebránilo ke stihnutí přestupu v Kralupech nad Vltavou do City Elefantu směr Praha-Masarykovo nádraží, kde náš výlet těsně před 17. hodinou skončil. Děkuji tímto Filipovi za dobrou organizaci a ostatním za účast a příjemnou společnost 😊

Tímto Vás všechny srdečně zvu na další 62. výlet do Českého středohoří, který proběhne druhou lednovou sobotu dne 8. ledna 2022.

V Praze dne 11. 12. 2021

Šimon Kolář (předseda Turistického klubu PřF UK)