(vzdálenost: 24 km, převýšení: 550 m)   

V sobotu 4. listopadu jsme vyrazili s Turistickým klubem na jubilejní již 20. výlet. Sraz byl už v 7:10 tentokrát ve vestibulu metra Háje. Při výstupu z metra jsme zjistili, že až na jednoho opozdilého člena jsme všichni přijeli stejným vlakem. Na zastávce autobusu nás čekala na sobotní časné ráno překvapivě dlouhá fronta, ale nakonec jsme úspěšně nastoupili a vyrazili směr Louňovice.

Na zastávce Louňovice, I. hráz začala naše pěší túra. První občerstvovací pauza se konala hned na návsi, kde Ota vybalil svoje chutné muffiny a všechny nás obdaroval. Dále jsme pokračovali po modré značce a zároveň naučné stezce Po stopách kameníků k lomu Kamenka, odkud pochází základní kámen Národního divadla. U lomu jsme se napojili na další naučnou stezku Voděradské bučiny, která vede, jak již název napovídá, skrz rozsáhlé bukové lesy. Cesta to byla opravdu romantická a listí nám šustilo pod nohama.

Od Lenhartovy studánky jsme pokračovali po červené značce až do Černých Voděrad, kde se právě konal běžecký závod. Někteří z nás přemýšleli o zúčastnění se, někteří o guláši a klobásách pro závodníky. Místo toho jsme se ale vydali k Mlecím kamenům a do lesa ke schovaným skalám, které Eva vyhodnotila jako dosavadní nejhezčí bod výletu.

Další úsek trasy utekl velmi rychle i z toho důvodu, že jsme si putování zpříjemnili slovní hrou Kontakt. Jakmile jsme přišli do Ondřejova, zvítězila ovšem touha něco dobrého poobědvat. Nakonec jsme naplnili svá bříška (:D) v hospodě Absolutní nepohoda. Prvotní dojem nebyl nejlepší, ale guláš byl dobrý a jitrnice taky. Po obědě nás přepadla chuť na sladké a začali jsme si vymýšlet nejrůznější teorie, co za dort bychom si rádi dali. Nikdo nepočítal, že na náměstí na nás bude čekat otevřená cukrárna! A co víc, měli tam spoustu zákusků, a dokonce sladký kornoutek, který jsem už pět let nikde neviděla. Výlet ihned u všech začal být hodnocen jedničkou s hvězdičkou.

Další cesta nás vedla po červené a žluté značce do Hrusic, rodné vesnice Josefa Lady. Už před vsí jsme narazili na informační tabule, které pak byly rozmístěny i na dalších místech v obci, a upozorňovaly na to, kde bydlely známé postavy z Ladových pohádek, jako bylo strašidlo Bubáček, Hastrman, kozel Bobeš nebo kocour Mikeš. Prohlédli jsme si i místo, kde stával rodný dům Josefa Lady. Z Hrusic už nezbývalo mnoho kilometrů na vlakovou zastávku v Mirošovicích u Prahy. Trochu jsme přidali do kroku, abychom stihli dřívější spoj, ale nestihli si koupit jízdenku. Nevrlý průvodčí nám to pak napálil i s přirážkou. Tento incident však nenarušil příjemné dojmy z výletu.

Celkem se nás na tomto jubilejním výletě sešlo 9 a ušli jsme asi 24 kilometrů. Vzhledem k nenáročnému profilu trasy a výborné náladě během celé túry cesta příjemně utíkala a než jsme se nadáli, byli jsme zase v Praze. Tento výlet považuji za velmi zdařilý a těším se na další sobotu s Turistickým klubem!