(vzdálenost: 26 km)
Bylo nás 13 účastníků výletu na jižní část Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, kteří jsme se sešli v sobotu 8. 4. 2017 v 7:10 na pražském Hlavním nádraží. Alespoň z mého pohledu je ale ranní vstávání, zvlášť o víkendech, velmi náročné. Nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy jeden z turistů volal z Prahy, že zaspal a přijede sám až ve 12 hodin, a ať na něj někde v lesích jižního Křivoklátska počkáme. Tak se také nedaleko obce, která se jmenovala Svatá, stalo, ale nepředbíhejme…
Poté, co jsme se spočítali a sjednali jsme předcestovní formality (ušetřili jsme na skupinovém jízdném Českých drah), se parta nadšenců do přírody přepravila osobním vlakem z Prahy do Berouna, kde byl přestup na navazující osobní vlak až do města Zdice. Zde jsme si v místní samoobsluze doplnili zásoby a pokračovali jsme pěší poutí kolem opravovaného farního kostela Narození Panny Marie.
Výstup pak pokračoval již lesnatým terénem. Mohli jsme obdivovat mnoho jarních bylin a zpívající ptactvo, přičemž kolem 10:00 jsme se dostali až na Vraní skálu (536 m n. m.), která je tvořena buližníkem. Buližník je hornina šedé až černé barvy sedimentárního původu, které se říká také silicit nebo prubířský kámen a používá se ve stavebnictví. Na Vraní skále jsme posvačili a udělali si několik fotek.
Výlet dále pokračoval cestou kolem osady Král (část obce Svatá), za níž se k nám připojil poslední člen výpravy. Krásný pohled (např. na Křivoklátsko, Brdy nebo Český kras) jsme si užili z rozhledny Máminka na nejvyšším místě našeho výletu, kterým byla Krušná hora (609 m n. m.). Poté náš výlet pokračoval na Hudlickou skálu, odkud jsme měli nádherný výhled do celého okolí. Protože již slunce hřálo, zkusili jsme si hru, kterou inspiroval zdejší rodák, buditel a jazykovědec Josef Jungmann (1773-1847). Soutěž spočívala v hádání významu některých novotvarů z 18. století (neologismy: hlubozník = basa, libozněna = piáno, Nočena = Měsíc). Pak jsme ale všichni dostali hlad a Toffifee za správnou odpověď nevyhrál zdaleka každý. Uchýlili jsme se proto do Jungmannovy hospůdky, kde se konal v 15 hodin oběd a delší pauza. Nebudu zabíhat do podrobností, ale Šimonův mobilní telefon přestal fotit poté, co se octl v pivu (nedopatřením).
Dále jsme pokračovali na točitou rozhlednu Děd, která leží nedaleko Berouna. Z jejího ochozu bylo město Beroun samozřejmě vidět, ale i krajina kolem byla úchvatná. Slunce pomalu se klonící k obzoru nám ovšem naznačovalo, že je čas jít směr Beroun.
A v Berouně? Viděli jsme historické náměstí a krásnou Pražskou bránu i části historického městského opevnění. Málem bych zapomněl, že jsme se vypravili zkouknout i výběh medvědů a městskou rozhlednu, leč ani jedna z atrakcí nebyla pro turisty otevřena. Škoda, snad se tam vypravíme příště… Vlak do Prahy nám ale v 19:15 neujel, takže závěrem: super výlet.
Lukáš Sobek