Výlet do středního Posázaví započal krátce po osmé hodině ranní na pražském hlavním nádraží. Odtud jsme v genderově vyváženém složení (2 ženy a 2 muži) odjeli spěšným rychlíkem do Čerčan, kde jsme přestoupili na přeplněný jednovagónový osobní vlak, který nás dovezl až do cílové stanice – do Českého Šternberku.
Na vlakové zastávce v Českém Šternberku nám organizátorka výletu Tereza v krátkosti řekla, co nás dneska čeká. Slíbila nám také vědomostní kvíz s odměnou nejen za každou správně zodpovězenou otázku, ale i s hlavní, finálovou cenou pro toho nejlepšího z nás. Poté jsme se vydali prohlédnout si exteriéry malebného hradu Český Šternberk. Následně jsme pokračovali po červené ke kapličce u Malovid, kde nám organizátorka pověděla legendu ze zdejšího panství o pasáčkovi s nedobrým koncem. Během krátké přestávky potemněla obloha, ze které začalo drobně, později hustě sněžit. Chumelení nás doprovázelo až ke hradu Pirkenštejn v Ratajích nad Sázavou.
Zde jsme také ještě navštívili náves a zámek, obojí bohužel v dosti žalostném stavu. Před opuštěním tohoto městyse jsme se ještě v krátkosti podívali i na řeku Sázavu ze zdejší vyhlídky.
Cesta poté pokračovala prakticky souběžně s řekou a zanedlouho jsme byli v Ledečku, odkud nás do Talmberku čekalo poslední větší stoupání celého výletu. Po projití Mrchojed jsme již byli kousek od města Sázava. Zde jsme si prošli pěšinku táhnoucí se mezi Sázavou a rybníkem Buřičem a konečně spatřili i hlavní dominantu této obce – Sázavský klášter.
U jezu pod klášterem jsme se rozhodli, že místo bližšího prozkoumání tohoto poutního místa raději zvolíme návrat časnějším vlakem zpět do Prahy. Tereza zde také položila poslední kvízové otázky a předala cenu nejúspěšnějšímu z nás. Na nádraží jsme potkali staré známé z ranního vlaku, později si několik dalších lidí, kteří s námi jeli už ráno, ještě přisedlo. Také jsme ve vlaku viděli zcela zbytečný konflikt průvodčího a jednoho cestujícího. V Praze jsme byli krátce před šestou hodinou večerní.
Celkem jsme našlapali necelých 21 km a nastoupali přes 500 výškových metrů. Děkuji Terce za organizaci a ostatním výletníkům za odvahu vydat se i v lednový den na výlet.
