Broumovské stěny (18–19. 7. 2020)

V sobotu 18. a v neděli 19. července se konal jubilejní 50. výlet Turistického klubu do severovýchodních Čech (oblast Broumovských stěn). V rekordním počtu 14 turistů jsme navštívili haltýře v Bezděkově nad Metují, a dále jsme postupovali malebnou krajinou kuest a stolových hor na Junáckou vyhlídku. Tam jsme se potkali s Tomášem a Alčou, a tak nás bylo celkem 16.

Pokračovali jsme na nejvyšší vrchol Božanovský Špičák, odkud díky dusnému dni nebyla příliš daleká dohlednost. Naše cesta dále vedla přes Kamennou bránu s překrásnou vyhlídkou na severovýchodní část Broumovska a do polského příhraničí (Javoří hory, Soví hory). U velké kamenné brány jsme se všichni vyfotili a na části lidí již byla znát únava. Přeci jen jsme měli v nohách asi 17 kilometrů a polovinu z toho ve skalách.

Někteří nevěřili, že najdeme vhodné místo na spaní pod širákem a neustále kontrolovali meteorologický radar. A ten slejvák opravdu přišel. Všichni jsme se ale schovali a přečkali ho. Bohužel to ale nakonec čtyři turisté nevydrželi a krátce poté odešli na vlak do Prahy. Náš předseda Šimon ještě chvíli po dešti odolával, ale pak zbaběle (píši to dost s nadsázkou 😊) přemluvil Mariu a běželi spolu na vlak. Šest kilometrů museli zvládnout za hodinu a deset minut. Cesta vlakem části výpravy do Prahy již byla bez komplikací, se zastávkou v mekáči v Pardubicích.

My ostatní jsme pokračovali ve výletu podle původního plánu. Od kamenných hřibů u obce Slavný jsme začali hledat místo na spaní. V pohodě jsme nalézali převisy pro 1-2 lidi, ale pro deset nebo alespoň dva pro 5 jsme nemohli najít ani po rozdělení. Nakonec ale na nás vykoukl v rokli Hlavňovského potoka krásný srub s verandou vysoko na hraně skály. Ten nás zlákal, a tak jsme ho využili i s jeho ohništěm. Buřtíky jsme měli oproti skupině jedoucí do Prahy opečené.

Neděli jsme započali výstupem Kovářovou roklí na Supí hnízdo. Tam jsme se pokochali výhledem a dali část tradičního turisticko-klubového kvízu. Na vrchu Hvězda jsme obdivovali kapli od K. I. Dientzenhofera, ale také místní podnik, kde jsme si objednali jídlo a zmrzlinové poháry. Moc nás potěšil provorepublikový číšník v sáčku, který nás kasíroval.

Poslední zajímavou zastávkou byly Kočičí skály a vrch Ostaš. Vzhledem k tomu, že jsme na nich udělali okruh, nechali jsme si batohy pod nimi v hospodě. Po cestě zpět jsme si je vyzvedli a na místě zahnali žízeň. Do Prahy jsme jeli vlakem z České Metuje.

Fotogalerie (Šimon Kolář)

Matěj Turek